Teta Albína

komoda s duší

Takovouhle komodu si u mě kdysi objednala kamarádka z Deštného v Orlických horách.
A já si vzpomněl na svoji tetu Albínu, která měla takovou skříňku a v každém šuplíku něco jiného. 
Moc se mi nelíbila - byla otlučená, poškrábaná, ošahaná. Ale každej šuplík pěkně voněl: bonbóny, čokoláda, kafe, čaj...

Nějak jsem tehdy netušil, jak moc to ve mě uvízne :)
A dneska dělám nový skříňky a spoustu času věnuju otlučení, poškrábání a ošahání tak, aby mi to připomínalo tetu Albínu z Vrchlabí.

A protože mám rád starý věci, tak se to snažím postaru i vyrábět. Je to znát i na hmotnosti (myslím na hmotnosti Albíny).

Ale přeci: něco moderního tam vlastně používám. Když si vyloženě nebudete přít dřevěný šíny, tak šuplátka dávám na plnovýsuvné pojezdy s tlumeným dorazem. Ten plnovýsuv je praktickej - snadno se dostanete do šuplíku až dozadu a navíc unese až 40 kilo.
A tlumenej doraz zase šetří dřevo a spoje.

Patina - moje knowhow ;)

Co se týče povrchu, tak je to spousta roboty. Nejdřív dřevo vydrásám. Potom natřu na bílo. pak to znova odřu. Taky to otluču poškrábu a třeba i nasimuluju červotoče. Potom přidám špínu a nakonec to celý schovám pod dvě vrstvy laku. To kdyby vám na víkend přijela tchýně a zkoušela vám tu komodu umýt. 

Jo a ty krásný fotky mi pořídil kamarád Martin Hurdálek :)